ruske-stroje.cz

První prototyp předchůdce Vodníka opustil továrnu v Nižním Novgorodu v roce 1988, přičemž sériová výroba začala v roce 1995. GAZ-3937 má délku 5,38 m, šířku 2,6 m a výška se liší podle nástavby od 2,15 do 2,57 m. Od nástavby se také odvíjí hmotnost a nosnost vozidla. Prázdné vozidlo váží mezi 6,7 a 7,5 tunami, a užitečné zatížení se pohybuje od 1,5 do 2,8 tun. Kromě toho může stroj táhnout i přívěs nebo dělo. Myšlenka tohoto stroje byla univerzálnost včetně možnosti naložení do vrtulníku Mil Mi-8.

Automobily GAZ-3937 a jeho modifikace s kabinou posádky vpředu GAZ-39371 představují vysoce mobilní dopravní prostředky, určené pro vytváření speciálních vozidel na jejich základě. Základem konstrukce je modulární schéma. Svařovaná karoserie automobilu má dva odnímatelné moduly – přední a zadní. Přední modul zahrnuje motorový prostor a kabinu pro řízení, které jsou odděleny hermetickou přepážkou.

Zadní modul tvoří užitný prostor, který lze využít pro přepravu osob, nákladu, montáž speciálního vybavení nebo mobilních zařízení. Hlavní výhodou tohoto vozidla je možnost rychlé výměny různých modulů díky rychloupínacímu spojení mezi zadním modulem a nosnou přírubou karoserie, a to i v terénu. Tím pádem může jedno šasi plnit různé funkce, například přepravu osob, nákladu a technického vybavení do těžko přístupných oblastí, sloužit jako obytný prostor nebo poskytovat technologické služby pro palivo-energetický komplex.

Navzdory tomu, že zkratka GAZ je v názvu automobilu, jeho výrobu zajišťuje Arzamaský strojírenský závod, stejně jako u veškeré speciální techniky vyvinuté v GAZu.

Současný model Vodník má konfiguraci 4×4 a může být vybaven třemi různými typy dieselových motorů:

• GAZ-562 (129 kW),
• JaMZ-460 (118 kW)
• HINO JO7C (121 kW).

Jeho maximální rychlost se v závislosti na motoru pohybuje mezi 110 a 120 km/h na silnici, zatímco na vodě dosahuje rychlosti až 6 km/h. Dojezd vozidla činí 1 000 km.

GAZ-3937 Vodnik je vybaven posilovačem řízení a centrálním systémem regulace tlaku v pneumatikách, přičemž odpružení zajišťují torzní tyče. Na rozdíl od starší sovětské techniky nabízí Vodník také topení a klimatizaci, což mu umožňuje spolehlivý provoz v teplotách od -40 °C do +50 °C a ve výškách až 4 500 metrů nad mořem.

Kabina vozidla je rovněž variabilní. Vedle dvoumístné dodávkové verze je k dispozici i těžce pancéřovaná jednomístná kabina. Zvláštní kapitolou jsou pak nástavby, kterých bylo vyvinuto až 26 různých typů. Mezi nimi například valník, cisterna, sanitní verze, dílenské vozidlo, pancéřovaný prostor pro přepravu 10 vojáků a další. Vodník může být navíc vybaven i zbraněmi, jako je granátomet ráže 120 mm nebo kompletní věž z BTR-80. Výměna modulů je navržena tak, aby byla proveditelná i v polních podmínkách.

Výroba Vodníka začala v roce 2005 a již v roce 2013 byla ukončena po vyrobení pouhých 54 kusů pro ruskou armádu a 48 pro Uruguay. Proč byl slibný stroj tak rychle stažen? Ukázalo se, že s těžšími moduly ztrácel terénní mobilitu. Mezitím se nově vyvinutý GAZ Tigr ukázal jako levnější a výkonnější alternativa. Ačkoli v základní konfiguraci podával solidní výsledky, především vysokou rychlost, což znesnadňovalo jeho zasažení, s těžkou pancéřovanou kabinou a výsadkovým modulem se stal snadnějším cílem.

Po skutečném nasazení v praxi (otázkou zůstává, proč ruská armáda neprovedla důkladné testování před zahájením sériové výroby) byl Vodník vyřazen a předán speciálním jednotkám Specnaz a Alfa. Vzhledem k jejich malému počtu jde o poměrně vzácnou techniku, jejíž počty se snižují. V roce 2022 byli Vodníci nasazeni i na Ukrajině, kde jich několik ukořistila ukrajinská armáda.

Fotografie převzaty z denisovets.ru, Vitalij V. Kuzmin