Tumanov Jurij Gerasimovič
★ 10.02.1925 - † 27.02.1997 (72let)
Jurij Gerasimovič se narodil 10. února 1925. Kvůli válce začal pracovat už v 16 letech, ale do ZILu nastoupil až v roce 1960. Po absolvování tří ročníků na elektromechanické průmyslové škole byl přijat do experimentální dílny jako nástrojář. Téměř okamžitě se začaly projevovat jeho organizační a konstruktérské schopnosti.
Nástrojař
V experimentální dílně závodu měli nástrojaři za úkol vyrábět přístroje pro testování automobilů. Některé z těchto projektů se ale neúměrně protahovaly. Například přístroj na měření teploty vzduchu v různých částech kabiny a chladicího systému motoru, který byl nezbytný pro klimatické testy, nebyl dokončen ani po dvou letech.
Zkušebny stále používaly zastaralou metodu – ručně měřily teplotu pomocí skleněných teploměrů umístěných na různých místech kabiny. Tyto teploměry musely být každé 2–3 minuty odečítány, a to i v noci nebo v extrémním chladu.
V té době už GAZ používal pokročilejší systém měření s elektrickými odporovými teploměry. Systém umožňoval odečítat teploty z jediného číselníku přepínáním mezi senzory. Když testovací tým požádal experimentální dílnu o podobný přístroj, Tumanov se dobrovolně ujal úkolu a slíbil, že ho do tří měsíců dokončí. Výsledkem byl přístroj, který nejen splňoval požadavky, ale byl také pohodlný a praktický. Dokonce obsahoval výklopný stolek, osvětlení a vyhřívání pro použití při nízkých teplotách.
Tumanov byl poté vyslán na testování do Dušanbe a Ašchabadu, kde se ukázal jako nepostradatelný člen týmu. Nejenže pracoval na přístrojích, ale také aktivně pomáhal s opravami a údržbou vozidel. Jeho všestrannost ho činila stále více vyhledávaným pro různé testovací výpravy, včetně zimních expedic na Kolymu.
Tester
V roce 1969 Tumanov vedl tým, který měl za úkol smontovat 10 prototypů strojů ZIL-130V1 v severní verzi. V roce 1973 se účastnil zkoušek ZIL-130G při nepřetržité jízdě na rychlostním okruhu v Dmitrovském autopolygonu. V roce 1974 byl pověřen přípravou dvou prototypů ZIL-130V1 s hydromechanickými převodovkami „Allison“, což vyžadovalo technické znalosti a schopnost řešit složité problémy.
V dalších letech se podílel na konstrukci a testování vozidel, jako byly plynové sklápěče ZIL-138D2 nebo dieselové verze ZIL-130G. S nástupem tržních vztahů v roce 1991 se Tumanovův talent stal pro závod nepostradatelným, a byl pověřen vedením týmu, který pracoval na nových projektech.
Designér
V roce 1991 Tumanovův tým vytvořil první vozidlo s pohonem 4×4, které mělo zvýšenou průchodnost terénem. V roce 1992 navrhli speciální startovací vozidlo pro zimní podmínky, které se stalo neocenitelným pomocníkem při startování automobilů na volných plochách.
Tumanov se také podílel na vývoji prototypů, jako byl stroj ZIL-19.440 a čtyřnápravový sklápěč ZIL-30.250. Jeho nejodvážnějším projektem byl „Farmář“, jednoduchý nákladní vůz s traktorovým motorem, který odrážel Tumanovovu schopnost překonávat technologická omezení.
Tumanov vedl tým, který se věnoval i zakázkovým projektům, například vozidlu ZIL-13307A s větší kabinou nebo nákladnímu vozu ZIL-5301 s jeřábem-manipulátorem Hiab. V roce 1996 pracoval na třínápravových „Byčcích“, které měly zvedací nápravu pro zvýšení nosnosti.
Tumanovův tým se věnoval nejen vývoji nových modelů, ale i zakázkové výrobě vozidel. Mezi typické projekty patřily speciální vozidla vytvořená podle požadavků zákazníků. Například třínápravový zvedák ZIL-43AL, který sloužil na letišti Domodědovo, nebo ZIL-5302YUG se zvedací nápravou.
Tumanovovou poslední velkou prací byl společný projekt s českou Tatrou na sklápěčích s nosností 18–25 tun. Úkol spojit systémy z různých vozidel do jednoho funkčního celku byl náročný, ale výsledný Tatra-ZIL 815-21 ERK 1 30.230 byl mimořádně úspěšný. Bohužel, Jurij Gerasimovič se dokončení projektu nedožil – zemřel 27. února 1997, zatímco Tatra-ZIL sjel z výrobní linky až ke konci roku.
Fotografie převzaty z gruzovikpress.ru/